Rozhovor Čína mýma očima

1. - 18. 5. 2013

O tom jak sme 13 hodin letěli dál než jsem kdy byl. A za 3 týdny na cestovali přes 3 tisíce kilometrů vlakem a nastoupali více jak 30 tisíc schodů. To a mnoho dalšího zajímavého z tohoto odlehlého koutu světa...

Kupodivu znám dost lidí, kteří byli v Číně. A každý z nich vypráví docela jiné zážitky. Opravdu má Čína tolik tváří?

Čína má opravdu mnoho tváří, důležité je si uvědomit, že Čína je opravdu obrovská země. Když řeknete: „byl sem v Číně“, tak je to jako když řeknete: „byl sem v Evropě“, a dobře víme, že jednotlivé kouty Evropy se od sebe značně liší. Procestoval jsem zatím opravdu jenom malou část „Říše Středu“ (中國) na to, abych mohl říci: „znám ji“. Ale mohu říct, jak na mě zapůsobila ta místa, která jsme navštívili. Při cestování pekingským metrem bylo z obličejů místních lidí vidět mnoho etnických rysů. Na turisticky exponovaných místech, kam jezdili Číňané na výlety, byly vidět vždy skupinky, které se odlišovaly, asi výletníci z různých koutů země.

Viděl jsem promítání fotek kamarádů, kteří byli v Číně se mnou, a opravdu, každý vypráví o Číně jinak. Pro každého to byla jiná cesta, všímal si jiných detailů a tím, že jsme nechodili úplně vždy pohromadě, tak každý zažil i něco jiného. A ta rozmanitost je na tom zajímavá.

Co jste v Číně hledal vy?

Není tomu zas tak dávno, kdy se mi do rukou dostala „Kniha proměn“ (I-ťing 易經). Vznik původního spisu je datovaný na třetí století před našim letopočtem v Číně. Překvapilo mne, kolik informací v něm je stále platných i v současné době. Vždycky mě fascinovala příroda a její principy fungování. Je náš osud určený, nebo ho můžeme změnit? Každému určitě někdy proběhla tato otázka hlavou. Když se naskytla možnost vydat se do míst, kde tento spis vznikal, dlouho jsem neváhal.

Kudy a jak dlouho jste cestovali, kolik kilometrů jste urazili a co jste viděli?

Cestovali jsme asi tři týdny. Na delší vzdálenosti jsme cestovali vlakem (celkem jsme po železnici urazili asi 3 000 km), kratší vzdálenosti pak taxíkem. Při výstupech na jednotlivé vrcholy jsme nastoupali více jak 20 tisíc schodů.

Vypravili jsme se po významných místech taoistické kultury a místech kde, vznikalo nejstarší bojové umění Taijiquan (太極拳). Zajímavé je, že jednotlivá místa, kterými jsme cestovali, na sebe krásně logicky navazovala, stejně tak jako na sebe navazují jednotlivé části těla. První naší zastávkou byl chrám Bílého Oblaku v Pekingu, taoistický stánek, se všemi bohy a bůžky, kterým jsou přisuzovány nejrůznější vlastnosti, a hlavně socha mistra Zhen Wu (玄武), patriarchy Taiji. Navštívili jsme i Velkou Čínskou zeď, která ukázala i tu odvrácenou historickou stránku Číny.

Na místě, kde se kříží osm dračích žil v Chrámu Nebes v Pekingu, jste měli možnost zavnímat stoupající a klesající proud energie, tak jako když se vaše nohy opřou o samé jádro země, tělo se napřímí, a hlava se dotkne oblohy. Dalšími zastávkami byli císařské Zakázané Město a Letní Palác v Pekingu.

Návštěva nádherného pohoří Wudang (武當山), vám opravdu otevře nové obzory. Zvláště když dva dny chodíte v mracích a dešti. Okolní krajina jakoby dřímá, a v jinak turisticky exponovaných horách je najednou liduprázdno. To vám umožní více vnímat navštívená místa, a když se potom následující den mraky protrhají, a vy konečně uvidíte celé pohoří, máte možnost si užít celou jeho krásu. Navštívili jsme Chrám Purpurového oblaku, který se svým typickým dlouhým vstupním schodištěm a dvěma obrovskými kamennými želvami (jakožto zástupci jednoho z devíti dračích synů), vám umožní najít klíče k vašemu vlastnímu tělu.

Po staré stezce přes tři brány (cca 4.500 schodů) jsme vystoupali na nejvyšší vrchol pohoří Golden Summit - Zlatý vrcholek, 1.612 m. n. m., který byl celý v mracích. Výhled z něj jsme si vychutnali až o dva dny později, když jsme si výstup na něj zopakovali. Na dně rozeklaného pohoří přímo pod čajovými plantážemi se podél řeky rozléhá Bezstarostné údolí, které jsme si bohužel příliš neužili, jelikož většina stezky byla z důvodu dlouhých dešťů pod vodou.

Cestou do Sianu (Xi‘an 西安), historického hlavního města Číny a konce Hedvábné stezky, jsme přestupovali v neznámém městě, kde snad nikdy neviděli bílého turistu. Připadali jsme si tam jako mimozemšťané. Díky této zastávce vzniklo mnoho úžasných fotografií nazvaných „dokument z ulice“. V Sianu jsme navštívili Chrám Osmi nesmrtelných, budhistickou pagodu Divoké husy, muslimskou mešitu a pokračovali přes Terakotovou armádu až k pohoří Hua Shan (華山).

Hora Hua Shan patří mezi pět posvátných hor. Na vrchol jsme se vydali tradiční stezkou, i když původní stupy a cestičky vytesané do skály se postupně mění v „noblesní“ schodiště, na které nás čekalo více než tisícimetrové převýšení. Nástupní severní vrchol pohoří je v 1.614 m. n. m. a jižní (nejvyšší ze sedmi vrcholů) má přes 2.000 m. n. m. Na vrcholu hory jsme přespali a pozorovali západ a východ slunce. Tato hora má úžasně léčivý účinek pro vaše myšlenky. Únava z předešlých výstupů, horký slunečný den, a noc ve dvou tisícimetrové výšce vás posune daleko za všední věci a umožní vám zažít blízkost nekonečného klidu a míru ve vašem těle.

Při sestupu se s námi hora rozloučila „halo efektem“ duhovým prstencem okolo slunce a krásnou meditací v malinkém chrámu, ve kterém nás přivítala úžasná a milá mniška. Po sestupu do údolí jsme se vydali rychlovlakem, zpět do Sianu a ještě jednou navštívili Chrám Osmi Nesmrtelných, ve kterém jsme zažili tradiční mši taoistických mnichů. Po návštěvě tržiště, a tradičním vysvětlováním s policií u nádražního rentgenu, že opravdu nejsme teroristé, a ty meče, které si vezeme s sebou, jsou pouze suvenýry, jsme se vydali zpět do Pekingu. Po návštěvě tří patrové čajovny a asi čtyřhodinové ochutnávce toho nejlepšího čaje z letošní sklizně, jsme se vrátili zpátky na hotel a připravovali se na ranní 13-ti hodinový odlet domů.

Jací jsou Číňané?

Číňané jsou hlavně obchodníci, a to je vidět hlavně v komunikaci - vždy se snaží být milí a vstřícní, ale musíte být ve střehu, vždy je to obchod, a tak záleží na tom, jací jste obchodníci vy. Pokud jde o povahu, hodně se ve mně mísily různé pocity. Na jednu stranu byli milí, vstřícní a pracovití, ale pak jste potkali jiné skupinky, které byly spíše vulgární, hlučné a dělaly hrozný nepořádek.

Co stravování, jaká je jejich kuchyň?

Nikdy bych nevěřil, že mi občas čínská kuchyně bude chybět ;-) Strava je hodně specifická, hlavně chuťově výrazná, takže chvíli trvá, než si na ně zvyknete. V oblastech, kde jsme byli, se jí hodně zeleniny, rýže málo, masa také méně, ale hodně ryb. Rozmanitost chutí, a takové čerstvé houby Shiitake nebo bambusové výhonky, to byla lahoda. Vše, co jsme ochutnali, bylo dobré, ale bylo to dané tím, že kamarád Marek (sinolog) věděl na jaká jídla si dát pozor.

S jakými pocity si člověk zpětně prohlíží všechny ty fotografie?

Ač sem si všechna ta místa užil a vychutnal naplno, tak vzhledem k tomu, že jsem měl čas se tam pozastavit a přemýšlet, navnímal jsem mnoho nových informací, které mi teprve průběžně dochází. I díky tomu, že co měsíc vyprávím o celé cestě na cestopisných přednáškách, tak se neustále k fotografiím vracím. Každá přednáška je trochu jiná, pokaždé mám trochu jiné fotografie, a pokaždé vyprávím trochu jinak. Nemám to naučené nazpaměť, to neumím, vždy vyprávím podle toho, jak to zrovna přichází. Vzhledem k množství pořízených záběrů a těžkým světelným podmínkám, které na cestě panovaly, jsem ještě doteď neviděl a nezpracoval úplně všechny fotografie. Čas od času upravím nějakou novou fotografii a ta mě znovu a znovu překvapí.